Čáp: Vedoucí výzkumu měl kostel před nosem

(Zdroj: http://breclavsky.denik.cz/kultura_region/vedouci-vyzkumu-mel-kostel-pred-nosem20091006.html)

Břeclav /ROZHOVOR/ – Osmapadesátiletý Pavel Čáp z Břeclavi se přes třicet let podílí na archeologickém výzkumu na Pohansku, který trvá už půl století.

Mezinárodní konference k padesátému výročí archeologických výzkumů na Pohansku se tento týden mimo jiné účastní v Břeclavi i Pavel Čáp. Archeologie se mu stala celoživotním koníčkem a posláním. Co přes léto studenti brněnské Masarykovy univerzity vykopou na Pohansku ze země, to Břeclavan v laboratoři zpracovává. Dokonce má na svědomí velký objev. Byl to právě on, který před dvěma lety vybídl archeology, aby kopali na vyvýšeném místě kousek od základny. Výsledkem byl objev základů velkomoravského kostelíka s pohřebištěm.

Je vaše práce náročná? Co všechno vlastně obnáší?

Keramické věci se většinou nacházejí rozbité na střepy, takže co mi studenti umyjí, tak potom dělám takovou skládačku. Nádoby se skládají a slepí dohromady, aby bylo vidět, jak vypadaly. Není už důležité mít třeba nádobu úplně celou. Různé typy nádob, které se v té době vyskytovaly, se poznají podle částečného profilu. Nejvíce času mi zabírá konzervace kovových nálezů. Ať už jde o věci železné, měděné, bronzové nebo stříbrné, tak za těch tisíc roků na nich samozřejmě zapracovala koroze.

Kolik nálezů vám prošlo rukama?

Záleží na druhu nálezu. V současné době máme v inventáři za celých těch padesát let asi čtvrt milionu nálezů. Je to všechno možné, od kostí přes střepy a další předměty.

Jeden velmi cenný nález jste si připsal sám…

To bylo takové milé překvapení z poslední doby. Celou dobu, co jsem tam byl, jsem stejně jako kolegové byl smířený s tím, že na Pohansku je jeden kostel. Až právě před dvěma lety jsme přišli na to, že mimo prostor opevněného centra na předhradí je nějaká další stavbička.

Přišel jste na ni vy. Jak?

Bylo to zamaskované pod betonovými základy, které tam zůstaly po nějaké nové činnosti. Říkáme, že tam stála stodola, ale mohlo to být i něco jiného. Možná se jednalo o nějaký lehký vojenský objekt. To právě odrazovalo zájem archeologů, kteří tam byli v těch počátcích výzkumů. A Je tam jedna kuriozitka. Těsně vedle základů nalezeného kostelíka a pohřebiště stál v šedesátých letech takový kiosek, kde se prodávalo teplé pivo a studené párky. S oblibou tam sedával tehdejší vedoucí výzkumu profesor Kalousek, který zřejmě přemýšlel, kde by mohl být druhý kostel. Přitom seděl takových patnáct metrů od něj.

Na Pohansko každý rok jezdí bádat studenti archeologie. Kolik vám jich prošlo rukama?

Byly jich desítky, kdyby to člověk měl spočítat. Někteří z nich se dost prosadili. Mnoho těch bývalých studentů je teď na konferenci k padesátému výročí výzkumu na Pohansku. Jde o současného šéfa výzkumu docenta Jiřího Macháčka, který taky začínal na Pohansku jako student.

Jak to na Pohansku vypadalo, když jste tam před třiceti lety přišel?

Tehdy tam samozřejmě byly některé věci, které už jsou dávno pryč. Když pomineme drátěné zátarasy a hraniční pásmo, tak to je k lepšímu. Možná k horšímu je stav přírody. Když jsem tam přišel, ještě nebyly kolem Dyje vůbec vybudované hráze, takže tamní končina byla poněkud divočejší a taková romantičtější.

Základna archeologů tam už stála?

Ano, ta je starší než já. Byla vybudovaná hned na počátcích archeologických výzkumů na Pohansku, někdy v roce 1961. Tehdy se tam začínalo s velkými plošnými odkryvy.

Co všechno se tam za dobu vašeho tamního působení našlo?

Jsou věci, které jsou cenné pro archeologa, a věci, které vypadají jako cenné, protože jsou z drahých kovů. To jsou různé drobné šperky, třeba náušnice ze stříbra a také typické ozdoby. Pro archeologa jsou mnohokrát zajímavější věci, které jsou vyrobené z železa, ať už šlo o součásti jezdecké výstroje, u kterých se dá vysledovat nějaká historie. Dostaly se třeba na Pohansko z úplně jiných oblastí. Byly to třeba jezdecké třmeny, které byly právě v jižním předhradí, zdobené stříbrem, z nichž jedny měly cestu odněkud z franské říše.

breclavsky.denik.cz, 6.10.2009