Dějiny bádání

Interaktivní mapa výzkumů

      I přes to, že poznatky o naší přední raně středověké lokalitě dnes narůstají rychlým tempem a výsledky výzkumů přitahují pozornost široké veřejnosti, tak na samém počátku archeologického vědeckého bádání unikalo Pohansko po dlouhou dobu pozornosti badatelů. V literatuře bylo poprvé zmíněno již na konci 19. století, do povědomí širší odborné veřejnosti však vstupuje až roku 1928 na základě díla I. L. Červinky „Slované na Moravě a říše velkomoravská“. Systematický výzkum, organizovaný Ústavem archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (dříve Prehistorický ústav, Katedra prehistorie, Katedra archeologie a muzeologie), zde započal v roce 1958 pod vedením prof. Františka Kalouska. Těžko říct, zda při své první návštěvě hradiska prof. Kalousek, který sem přišel v doprovodu svých asistentů Bořivoje Dostála a Vladimíra Podborského, vůbec netušil, na jak významném místě se nachází a co všechno místní krajina ukrývá.  Z této doby se dochoval deník psaný B. Dostálem, a stal se cenným zdrojem poznání prvního průzkumu Pohanska. V roce 1958 zde byl proveden povrchový průzkum, doplněný o nárys lokality a menší sondáže a celá lokalita byla geodeticky proměřena.  Prvotní výsledky byly pozitivní a již na jaře následujícího roku byl započat systematický výzkum lokality. V roce 1960 byla zásluhou Františka Kalouska vystavěna zděná archeologická stanice s kompletním vybavením, která slouží svému účelu dodnes. Díky Kalouskově politické aktivitě a osobním konexím byl projekt Pohansko plně politicky i finančně zaštítěn a stal se centrem pozornosti odborné archeologické obce a jiných významných osobností své doby.

       Období prvního výzkumu Pohanska se soustředilo na okolí severozápadní části hradiska, kde byla zjištěna nejvyšší koncentrace malt a omítek. Právě zde byl objeven kostel o třech stavebních fázích, a pohřebiště k němu přiléhající. Budova kostela, zachovaná v podobě základů, byla ve své době ukázkou nejlepšího stavu dochování velkomoravské architektury. Bohaté nálezy pocházejí z celkem 407 kostrových hrobů. Dobře „nastartovaná“ éra prvních výzkumů hradiska přináší své ovoce i v následujících letech. Plocha výzkumu se zvětšuje, a brzy po odkryvu křesťanského chrámu je objeven i tzv. Velmožský dvorec, který je svojí strukturou připodobňován k franckým, zejména otonským falcím, které byly využívány jako příležitostná sídla vladařů země. Počas prvních desetiletí bylo prozkoumáno přibližně 2,5 ha plochy.

Rekonstrukce podoby velmožského dvorca

Rekonstrukce podoby velmožského dvorce

         70. léta jsou dobou řady změn. Vedoucí pozice systematického výzkumu se po prof. Kalouskovi ujímá Bořivoj Dostál, zároveň je výzkumný tým posílen o archeoložku Janu Vignatiovou a později i laboranta a terénního technika Pavla Čápa. V následujících letech vedle soustavného systematického výzkumu přichází na řadu i první záchranné výzkumy, konkrétně se jeden takový uskutečnil pod vedením J. Vignatiové na ploše Jihozápadního předhradí, kde bylo odkryto přes 400 sídlištních objektů a více jak 200 hrobů. Výzkum probíhal i na ploše Lesní školka označované též jako řemeslnický areál, kde bylo postupně odkryto 285 zahloubených velkomoravských objektů a 81 kostrových hrobů. Vedle specifických řemeslnických nálezů zde byla prozkoumána i část časně slovanské osady z dob před založením hradiska. Do konce 70. let byl dokončen výzkum východní části Severovýchodního předhradí. Kromě plošných výzkumů vnitřního osídlení plochy je zkoumána i destrukce opevnění (val), jejíž průzkum probíhá v podstatě dodnes. Od započetí výzkumu opevnění v roce 1961 bylo do dnešních dnů odkryto na 60 metrů destrukce, podařila se zjistit konstrukce hradby s jejími specifickými konstrukčními detaily.

       Situace v první polovině 90. let 20. století nebyla pro vědecko-výzkumnou činnost na Pohansku příliš příznivá. Došlo k výraznému omezení terénních odkryvů, a to z několika důvodů. Jednak je v tomto období zredukována finanční podpora vědecké aktivity vysokých škol, ale především je výzkum zasažen úmrtím vedoucího výzkumu, prof. Bořivoje Dostála, roku 1994. Práce na velkomoravském hradisku i přes to neustaly, pouze se přesunuly do jiné sféry, a to na komplexní zpracování početných dat, která byly nasbírána za dlouhých 40 let výzkumu. Nashromážděná data byla zpracována za pomocí nejmodernějších počítačových technologií, čímž se ÚAM zařadil mezi tehdejší první archeologická pracoviště u nás využívající tyto technologie, jako jsou např. geografické informační systémy, relační databáze atd. Terénní průzkumy však nebyly utlumeny úplně, ale i v 90. letech proběhla řada menších výzkumů zaměřujících se zejména na zmapování rozsahu osídlení celé aglomerace, a to převážně v části Jižního předhradí. Výzkum záchranného rázu proběhl při příležitosti přestavby loveckého lichtenštejnského zámečku, který zde byl vystavěn na počátku 19. století přímo na velkomoravském valu. V druhé polovině se terénní práce přesouvají z plochy Pohanska do jeho okolí, což představuje krátké přerušení kontinuity výzkumu na této lokalitě.

       Po smrti prof. Dostála v roce 1994 se hlavním vedoucím výzkumu stala Jana Vignatiová, kterou ve funkci vedení v roce 1998 nahradil Jiří Macháček. Společně s ním tvoří stálé jádro výzkumného týmu Pavel Čáp a asistenti Ústavu archeologie a muzeologie Petr Dresler (od roku 2003), který ho v roce 2016 nahradil ve funkci vedoucího výzkumu na Pohansku a Renáta Přichystalová (od roku 2008). V rámci svých studijních programů se do bádání na lokalitě zapojují mnozí studenti ÚAM, ale také obyvatelé okolních obcí, zejména senioři z Lanžhota. Současně je podporována mezinárodní vědecká spolupráce, která je realizována mimo jiné také formou odborné praxe pro studenty ze zahraničních univerzit.

       Od roku 1998 se zároveň zintenzivňuje finanční podpora českých univerzit, tudíž i na Pohansku a v jeho okolí dochází ke zvýšení intenzity a počtu archeologických aktivit. V letech 1999 až 2004 se výzkum koncentroval na plochu tzv. Lesního hrúdu. Kromě 105 sídlištních objektů, 34 kostrových hrobů a jednoho pohřbu koně zde byly zjištěny dvě studny a palisádový plot. V témže roce byla obnovena expozice místních nálezů na zdejším zámečku, „Velkomoravský památník Pohansko“. Kromě terénních odkryvů proběhly na Pohansku a v jeho okolí systematické povrchové sběry. Mezi léty 2003 až 2006 bylo díky povrchové prospekci prozkoumáno na 168,5 ha plochy, na níž bylo objeveno 25 doposud neznámých sídelních areálů raného středověku, díky nimž mohla být lépe rekonstruována sídlištní struktura okolního prostředí Pohanska. Významnými jsou i řezy valem v jihovýchodní části opevnění provedené v letech 2005-2006, jelikož přinesly nová výjimečná zjištění. Systematický výzkum pokračuje v prostoru Severovýchodního předhradí od roku 2008 dodnes. V tomto prostoru byl v roce 2007 učiněn Pavlem Čápem jedinečný objev raně středověké kamenné stavby – rotundy s přilehlým pohřebištěm s více než 96 hroby.

Odkryté základy kostela na Severovýchodním předhradí

Za půl století trvající archeologické činnosti na Pohansku bylo odkryto mnohé. Dnes se na základě archeologických a geofyzikálních průzkumů lokality předpokládá maximální rozloha velkomoravského Pohanska blížící se k 60 ha plochy. V současné době je prozkoumána asi čtvrtina celkového rozsahu hradiska, tudíž výzkum není zdaleka u konce.