prof. PhDr. František Kalousek

kalousek_1Významný archeolog a pedagog brněnské univerzity se především zasloužil o vybudování katedry prehistorie na tehdejší univerzitě UJEP, dnešní Masarykově univerzitě v Brně.

František Kalousek se narodil dne 20. prosince 1901 v Bučovicích. Po absolvování reálného gymnázia ve svém rodném městě začal pracovat jako učitel. Vytrvale postupoval ve své kariéře výše a od roku 1927 působil jako odborný učitel se specializací na dějepis, češtinu a zeměpis. Díky vlivu amatérského archeologa Aloise Procházky sám projevil hlubší zájem o archeologii, a ve spolupráci se známými moravskými archeology, vedl archeologické výzkumy (např. Šardičky, Holubice, Kobeřice, aj). Za účelem profesionalizace v oboru archeologie se zapsal ke studiu na dnešní Filozofické fakultě MU v Brně jako externí posluchač oboru prehistorie v kombinaci s historií a dějinami umění. Jeho „spolužáky“ na nově založeném Ústavu pro prehistorii a protohistorii byli například K. Tihelka a J. Poulík.

F. Kalousek se zpočátku zaměřoval na studium slovanské archeologie, nicméně na přání prof. E. Šimka vypracoval dizertační práci na téma „Šňůrová kultura na Moravě“, která ovšem mohla být předložena k obhajobě až po ukončení války. V témže roce obdržel titul doktora filozofie, a začal pracovat jako asistent prof. Šimka.  Od roku 1925 byl členem Moravského archeologického klubu a o 15 let později se stal jeho jednatelem. Spolu s prof. Šimkem se podílel na poválečné obnově archeologické činnosti a na jeho žádost se stal univerzitním pedagogem na Šimkově ústavu prehistorie v Brně, kde se snažil prosadit vybudování konzervační a fotografické laboratoře. Mezi další významné aktivity tohoto badatele patří spoluúčast na vydávání časopisu „Z dávných věků“ (vycházel v letech 1947-1949).

Roku 1949 se stal profesorem Pedagogické fakulty, dva roky byl jejím děkanem a mezi léty 1952-1953 prorektorem brněnské univerzity. Zároveň se snažil o propojení teoretické základny prehistorie s praktickou archeologií, což ho přivedlo k zahájení výuky prehistorie pro učitele, v nichž viděl velkou pomocnou sílu při záchraně archeologických památek. Na Pedagogické fakultě zavedl pravěké oddělení historického semináře a se svými kolegy J. Sýkorou a K. Boudným vedli v sezóně 1949-1951 systematický výzkum slovanského hradiska ve Znojmě-Hradišti. V roce 1953 se definitivně vrací na Filozofickou fakultu, na niž profesně působí až do roku 1972. Pod záštitu FF je převeden i výzkum ve Znojmě-Hradišti, který zde proběhl mezi léty 1954-1957.

Po svém návratu na Filozofickou fakultu se maximálně soustředil na vybudování moderně orientovaného pracoviště. Důraz byl kladen zejména na terénní archeologický výzkum, čímž katedra získala nejen početný soubor archeologické materiálu potřebného pro rozvoj vědecké činnosti, ale byl tím splněn záměr prof. Kalouska propojení teorie s praxí. Pro studenty to představovalo absolvování měsíční prázdninové praxe na terénním výzkumu. Výuka byla také obohacena o celou škálu souvisejících oborů, jako je antropologie, osteologie, geologie atd.

Oblastmi zájmu prof. Kalouska bylo zejména období eneolitu a doba staroslovanská. Příležitostně se také věnoval obecným otázkám celého pravěku, a v rámci své rozsáhlé pedagogické činnosti přednášel většinu pravěkých období (s výjimkou doby popelnicových polí a halštatu), dobu protohistorickou a staroslovanskou. Byl členem Společnosti českých prehistoriků, ústředního výboru Československé společnosti archeologické při ČSAV, redakčních rad Obzoru prehistorického a dalších mnohých organizací a spolků. Stál mimo jiné při zrodu archeologicko-klasické řady Sborníku prací Filozofické fakulty brněnské univerzity (SPFFBU řada E).

V roce 1959 započal se svými asistenty výzkum na velkomoravském hradisku Pohansku u Břeclavi, na němž se po dobu dvanácti let podílel spolu se svým zástupcem B. Dostálem. Asi nejvýznamnějším přínosem této epochy výzkumu na Pohansku je zjištění palisádami opevněného velmožského dvorce s množstvím obytných a hospodářských staveb zemědělského charakteru, zděným kostelem a rozsáhlým pohřebištěm s bohatými šperky, zbraněmi, výstrojí a jiným inventářem z doby Velké Moravy. Nechal vybudovat výzkumnou stanici, která dovolovala provádět potřebné dokumentační a konzervátorské práce ihned na místě. Zřídil také expozici v místním Zámečku, čímž přiblížil výsledky praktické činnosti výzkumu široké veřejnosti.

V roce 1972 ukončil svoji profesní dráhu, a v podstatě zanevřel na svoji celoživotní vědeckou činnost. Umírá v ústraní svého brněnského bytu dne 5. 4. 1988 v nedožitých 87 letech.kalousek_2